SK Dolní Měcholupy – TJ Sokol Benice 5:0 (3:0)

Zápas v Dolních Měcholupech nebyl tak jednoznačný, jak napovídá výsledek, ale na to se historie ptát nebude. Beničtí další body do tabulky nepřidali.

SK Dolní Měcholupy – TJ Sokol Benice 5:0 (3:0)

Sestava: Prokop – Matoušek (65.Šliwa), Němec, Šmejkal, Koděra (80.Růžička)– Horáček (52. Husák), Rogozinský, Michálek, Vlasák, Kučera  –  Šimon

Branky: 15. 1:0; 25. 2:0; 40. 3:0, 53. 4:0, 80. 5:0

V Dolních Měcholupech rostou nové kabiny. Jednou to bude nádhera, ovšem teď se oba týmy převlékaly v provizorních stavebních buňkách. Nechceme radit, ale ještě by to chtělo srovnat hřiště, které na jedné straně končí o dobré tři nadmořské metry výše než na straně druhé. Zase je ovšem třeba dodat, že pažit je udržovaný skvěle. Každopádně při pohledu na výsledek je jasné, že hostům sobotní dopoledne značně zhořklo.

Zastavme se nejprve u hlavního sudího, který si před utkáním pozval oba asistenty – laiky – aby jim vysvětlil, že on pískal divizi a tudíž mu do zápasu mají zasahovat co nejméně. Patrně netušil, že ze strany hostí mu na lajně bude asistovat borec, který pískal ještě výše. Každopádně právě hlavní sudí do zápasu poprvé výrazně (ne)promluvil v patnácté minutě, kdy nechal bez povšimnutí hodně ostrý skluz na naší levé straně, po kterém Jarda odletěl směrem k postranní čáře a soupeři svůj útok zakončili přízemním centrem a jednoduchou koncovkou. Na kapitánovy námitky odpověděl, že mu pomezní žádný faul nesignalizoval, což tedy nebylo úplně v souladu s proslovem před utkáním. Hosté mávli rukou a snažili se o vyrovnání. Nejblíže k němu měl Jarda, k němuž prodloužil dlouhý nákop Honzík, všichni čekali centr, ale levý záložník to překvapivě zkusil na bránu a míč skončil v boční síti. Ve 25 minutě se domácí dostali podruhé na dostřel hostující branky a soupeřův levý bek trefil podruhé pro Petra nechytatelně. Byla to opět rána z čistého nebe, utkání jinak plynulo vyrovnaně mezi vápny. Beničtí měli nejblíže ke skórování po půlhodině zápasu, kdy Filip parádním centrem našel na malém vápně hlavu Honzíka a za domácím brankářem zazvonilo břevno. Za pár minut mezi váhajícího beka a gólmana vletěl Vlasi, jeho oblouček jenom těsně minul domácí branku. To na druhé straně se najednou balón před vápnem v několika soubojích poodrážel tak, že před Petrem vyplaval s míčem na noze soupeřův levý halv a skórovat pro něj nebylo problémem. Do kabin jsme odcházeli s pocitem, že by skóre mělo být tak 2:2 a místo toho prohráváme 0:3.

Ve stejném duchu zápas pokračoval i ve druhé půli. Hned jedna z prvních akcí domácích skončila centrem, který přeletěl chmel hráčů před brankou a od Kódi se odrazil přesně do kroku soupeřova útočníka, který už měl snadnou úlohu. Na druhé straně Milanův centr srazil obránce obrovským obloukem těsně vedle své levé tyče a poněkud prostorově výraznější gólman domácích ve snaze o zákrok podklouzl a ošklivě se pochroumal o tyč. V 56. minutě došlo k něčemu, co jsme úplně vidět nechtěli. Soupeřův střídající hráč na půlící čáře zcela nesmyslným skluzem na achilovky trefil Roga. Šlo o hráče, který celou první půli strávil na lavičce v civilu coby trenér domácích, do druhé půle se tedy převlékl a naskočil při první vlně střídání. O to větší údiv vzbudilo, že místo toho, aby on sám šel svým hráčům příkladem, předvede v poklidném až přátelsky hraném zápase takovou šílenost. Druhý údiv nastal, když sudí prohrábl všechny kapsy a posléze vytáhl jakýsi papírek, který vypadal jako seznam toho, co má cestou ze zápasu nakoupit, se slovy: „tohle je žlutá!“. (Ano ten papírek opravdu měl jakousi světlou barvu) Tudíž dotyčný raubíř nejenomže nešel předčasně pod sprchy, ale ještě stihl v 80. minutě uzavřít skóre. Mezitím hosté marně dobývali svatyni soupeře po sérii rohů a trestných kopů a na druhé straně už za překonaným Petrem Maty odvážnou rybičkou vyhlavičkoval gólovou střelu na břevno    

Beničtí v Dolních Měcholupech neodehráli špatné utkání, v poli byl zápas víceméně vyrovnaný, ale řešení finálních situací i trocha toho štěstí byla na straně domácích.  Stejně po zápase zůstala v hostech pachuť z pocitu, že minimálně první gól domácích nebyl úplně košer a hlavně že měli hrát dobrou půlhodinu přesilovku.